Plamínek naděje 23. kapitola _ZDE_

Za všechno může osud 6. kapitola _TADY_

Twilight Povídka Plamínek Naděje-4.. část

2. června 2009 v 14:51 | Bella-lla |  Plamínek Naděje
Plamínek naděje

Autorka: (B)eLinka (správce stránek)
P.S PIŠTE KOMENTÝ!!DÍKY!:)


4.část


Když jsem se probudila,venku vycházelo slunce.To jsem tu spala celou noc?Posadila jsem se na pohovku a uviděla Rosalii jak sedí v křesle.

¨Dobré ráno¨řekla Rose

¨Ehm….dobré ráno¨opověděla jsem

¨Jak ses vyspala? ¨ptala se

¨Ani moc ne…měla jsem noční můry¨přiznala jsem

¨Já vím mluvila jsi ze spaní¨

¨Aha…a co jsem mluvila? ¨začervenala jsem se

¨Neodcházej.To nesmíš….¨řekla

¨No jo.. ¨sklopila jsem oči. ¨Ví Charlie že jsem tu byla přes noc? ¨zeptala jsem se a kousla jsem se do rtu,

¨Ano ví.Esme mu volala a všechno mu vysvětlila.

¨Dobře¨¨

¨Nemáš hlad nebo tak něco?zeptala se Rose po chvíli

¨Ani ne.. A co je dneska vůbec za den¨ptala jsem se aby nebylo ticho.

¨Neděle¨řekla Rose a dívala se na mojí reakci

¨Neděle?To jsem spala dva dny?řekla jsem udiveně

Rose přikývla.

¨A kde jsou ostatní?ptala jsem se bez zájmu.

¨Na lovu přijdou až večer¨

¨Aha…Rose…mohla bys mě prosím odvést domů?

¨Ok..Jak chceš.

¨Díky¨pokusila jsem se o úsměv, ale nějak to nešlo.

¨Nemáš zač Bells¨

*******

Když jsem šla po schodech moc jsem nevnímala.Myslela jsem na osobu,kterou jsem tolik milovala a kdybych pomyslela nebo uslyšela jeho jméno,tak se moje srdce rozpadne na tisíc kousků.




Najednou jsem zakopla o schod a spadla jsem na zem.Začala jsem brečet i když se mi nic nestalo.Rosalie byla ani né za sekundu u mě.

¨Je ti něco?Máš něco zlomeného? ¨ptala se ustaraně.

¨Ne…nic mi není…Jenom jsem si vzpomněla na něho¨

Ležela jsem na zemi a brečela.Najednou mě Rose odejmula.

¨Jen plač,uleví se ti¨řekla krásným sametovým hlasem.

¨Já…já nevím co bude dál Rose…co budu bez něj dělat…Já vážně nevím¨zašeptala jsem se.

¨Já vím Bells jak je to pro tebe těžký¨řekla chápavým hlasem. ¨Ale nepřestávej doufat Bell a nepochybuj o jeho lásce, protože on tě opravdu moc miluje¨

¨Díky Rose¨

¨Za co? ¨

¨Za to,že mě takhle utěšuješ,že tu jsi se mnou, moc to pro mě znamená¨

¨Nemáš za co děkovat Bells.Vím,že jsem se k tobě nechovala zrovna férově,ale pochopila jsem že patříš do rodiny stejně jako já a hádky by byli zbytečný¨přiznala¨No..a už bychom asi měli vážně jít ať o tebe Charlie fakt nemá strach¨

Přikývla jsem.

Rose mi pomohla vstát a šly jsme k jejímu autu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lady!KlárQa Lady!KlárQa | Web | 2. června 2009 v 15:06 | Reagovat

juj =D spát 2 dny.. ze se nestydis Bells =D jinak škoda že už dneska nebude..:-D ale tak zitra zas doufám:D a tesim se na jednorazovku

2 Denika Denika | E-mail | Web | 17. listopadu 2009 v 10:05 | Reagovat

Inak páči sa mi že si ROse zmernila na milú uvidime ako to dopadne:) JA uvidim ty to asi vies:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama