Plamínek naděje 23. kapitola _ZDE_

Za všechno může osud 6. kapitola _TADY_

Twilight Povídka Plamínek Naděje-5.. část

3. června 2009 v 6:57 | Bella-lla |  Plamínek Naděje
Plamínek naděje

Autorka: (B)eLinka (autorka těhle stránek)


5.část



Když jsem přišla domů,ani jsem si nevšimla,že je Charlie doma a rovnou jsem šla do svého pokoje.

¨Bells? ¨promluvil Charlie když jsem šla po schodech.

Já jsem se jednom otočila.

¨Jsi v pořádku? ¨

¨Ani ne.. ¨přiznala jsem.

¨To bude dobrý Bell…nic mi nemusíš vysvětlovat Esme mi to všechno řekla..chceš být sama? ¨

Přikývla jsem.

¨Dobře…já musím jít do práce mám službu.Chceš abych zůstal doma? ¨zeptal se ustaraně

¨Ne…klidně běž nedělej si semnou starosti…Já budu v pohodě¨

¨No dobře¨řekl nevěřícně a vyšel z domu a nasedl do auta.

Když jsem uslyšela že odjel šla jsem do svého pokoje,pustila jsem si smutný písničky,lehla jsem si na postel a zamotala jsem se do klubíčka a brečela jsem.

Myslela jsem na něho.Co teď asi dělá a jestli nemá nějaké problémy.Pak jsem si uvědomila,že na něj nemůžu pořád myslet,že to všecko jenom zhoršuju.Tak jsem se zaposlouchala do hudby.Přestala jsem vnímat.Vnímala jsem jen tu hudbu.

Z mojeho zasnění mě vytrhnul zvonící mobil,Rychle jsem ho zvedla z nadějí,že je to ON.

¨Halo?Edwarde?řekla jsem do mobilu.

¨Ehm…ahoj Bello…tady Jacob¨ozvala se ze sluchátka.

¨Aha…promiň…děje se něco? ¨zeptala jsem se bez života.

¨No…dlouho jsme se neviděli…..počkat počkat….co se děje?Ty jsi brečela? ¨

¨Ne nic se neděje všechno je fajn! ¨ujely mi nervy a já zaječela do mobilu

¨Bello…svěř se mi třeba se ti uleví¨řekl po chvíli

¨Pochybuju¨

¨No ták Bells! ¨prosil

¨Co na tom záleží…to je jedno! ¨odbyla jsem ho

¨Ale mě na tom záleží…mě na tobě záleží.Chci ti pomoct¨

¨Když po tom tolik toužíš¨zhluboka jsme se nadechla¨Edward na nějaký čas odešel.. ¨řekla jsem jedním dechem a do očí se mi začaly hrnout slzy.

¨Ou.Já jsem to věděl,že jednou od tebe odejde a nechá tě tu samotnou¨uchechtl se.¨

¨Dík za podporu. ¨řekla jsem ironicky. ¨Ještě něco? ¨

¨Kdy se zase uvidíme? ¨ptal se z nadějí v hlase.

¨Až budu mít náladu se z někým vidět¨

¨Dobře¨

¨Ještě něco? ¨

¨Ne nic.. ¨

¨Tak ahoj¨

¨Ahoj Bells mám tě rád¨

¨Jaku já…¨tůtůtů ozvalo se ze sluchátka.Položil to…

Tak jsem šla zpátky do postele zmotala jsem se do klubíčka a znovu brečela.Zase jsem přestala vnímat.Najednou mě někdo pohladil po vlasech.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mary - Alice Mary - Alice | E-mail | Web | 3. června 2009 v 7:24 | Reagovat

Rychle pokráčko!!!

2 Denika Denika | E-mail | Web | 17. listopadu 2009 v 10:13 | Reagovat

NO toto ma dostalo! Idem hned dalej

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama