Plamínek naděje 23. kapitola _ZDE_

Za všechno může osud 6. kapitola _TADY_

Twilight povídka:Za všechno může osud - 2. kapitola

29. listopadu 2009 v 15:57 | ♥ *>Bella ...<*♥ |  Za Všechno Může Osud
Za všechno může osud

Autorka:Já-správce stránek - ♥ *>Bella ...<*♥


MOC prosím o KOMENTY!=)Ať mám nějaký důvod psát dál,jestli mi budete dávat kladný komentáře =).Děkujů moc=)

Ještě bych vám chtěla říct,že se snažím psát delší a zajímavější kapitoly,takže mi to bude chvilinku trvat,než sem přidám další kapitulku,tak buďte prosím trpěliví!=)


2.část


Bylo ráno.Zazvonil budík.Vzbudila jsem se do děštivého rána a hned jsem ho vypnula ,zavrtala jsem se zpátky do peřin a znovu jsem usnula.Znovu jsem se probudila v osm hodin.´´Paráda´´,pomyslela jsem si,příjdu pozdě do školy.Zase.

Vstala jsem z postele a šla jsem vykonat ranní higyjenu.Poté jsem si oblékla tmavé džíny,černé tričko a černou mikinu.Namalovala jsem se černýma stínama jak je mím zvykem a natřela jsem si rty leskem.Vlasy jsem si rozpuštěné.Popadla jsem tažku a utíkala jsem ven k autu.Když jsem utíkala po schodech,tak mi podjela noha a já jsem se skutálela dolů.No jo.Jsem velký nemehlo.Obzvlášť když utíkám po nerovném povrchu,to je pro mě nejnebezpečnější.

Rychle jsme vstala ze země a šla ke svému náklaďáčku.Nasedla jsem do něho a vyjela ke škole.

Když jsem přijela ke škole a zaparkovala jsem,všimla jsem si,že je na parkovišti zaparkované nádherné auto-Volvo,které jsem tu ještě neviděla.A pak mi došlo,že se už minimálně čtrnáct dní po škole mluvilo o tom,že do naší školy nastoupí nějací nový žáci a zrovna do třídy kam chodím já.Já jsem tomu nevěnovala pozornost.Po pravdě mi to bylo fuk.

Podívala jsem se na hodiny na palubní desce.Bylo 9:45.Povzdechla jsem si.Přišla jsem rovnou na hodinu biologie.Biologii vyloženě nesnáším.Vytáhla jsem si z přihrádky láhev vodky,kterou sebou vozím pořád a napila jsem se na povzbuzení.Pak jsem si dala do pusy žvýkačku s peprmintovou příchutí aby nebylo cítit,že jsem pila a vystoupila jsem z auta.Zamířila jsem rovnou do učebny biologie,protože byla přestávka.

Posadila jsem se na svoje místo-úplně vzadu.Jako jediná jsem seděla sama.Všichni mí spolužáci se mi vyhýbali.Vlastně se mi vyhýbal každý z naší školy.Za to jsem byla vděčná.Nepotřebovala jsem soucit ostatních lidí.Jsem samotářský typ člověka.

Nepřítomě jsem se dívala z okno a žvýkala jsem žvýkačku.

Najednou bylo ve třídě hlučněji než obvykle.Rozhlédla jsem se kolem a pak jsem ho spatřila.Anděla.Byl bledý skoro jako já,ale on byl víc.Měl bronzové rozcuchané vlasy.A ty oči!Měly nezvykle zlato-hnědou barvu,která se perfektně hodila k těm jeho bronzovým vlasům.Byl prostě dokonalý,jako ze sna.Pochopila jsem proč holky začaly jančit.Všechny by se s ním chtěly určitě seznámit,nebo s ním alespoň sedět....

Počkat,počkat.Jediné volné místo je vedle mě.Ou ne,ne,ne,ne!Já chci sedět sama daleko od všech,aby mě nikdo nemohl narušovat soukromý a teď tohle.To ten den pěkně začíná.

Pak si ten nový kluk přišel sednou na svoje nové místo-vedle mě.Zase jsem se začala dívat z okna,když můj soused promluvil.

"Ahoj.Já jsme Edward Cullen.Asi spolu budeme sedět na této hodině po zbytek roku.Ty jsi Isabella Swanová,je to tak?"jeho hlas byl tak sametově hebký,že se to ani popsat nedá.Takový nádherný hlas jsem ještě v životě neslyšela.

Podívala jsem se na něho.Upíral na mě ty jeho zvláštní oči a vyčkával na mou odpověď.Chvíli jsem se na něho hleděla neschopná slova.Připadala jsem si jako idiot.Po chvíli jsem se sebrala,abych byla ta nepřátelská Isabella jakou každý zná.

"Jo,jsem Isabella.Proč tě to zajímá?"řekla jsem nepřátelským tonem.

"Jenom mě zajímá jméno mé sousedky.No ... jak nad tím přemýšlím ... Bella je vlastně hezké jméno"pousmál se a pak se zatvářil tak nějak frustrovaně.

Při slově Bella jsem sebou cuknula a pocítila jsem vlnu bolesti,která mě začala pohlcovat.Začala jsem lapat po dechu.Vzpomněla jsem si na maminku ...

"Tak už mi nikdy,nikdy neříkej rozumíš?"zavrčela jsem na něho naštvaně,ale byla mi v hlase cítit i bolest,kterou jsem právě prožívala.

"Proč ne?"podivil se."A promiň jestli ti to oslovení nějak ublížilo"řekl starostlivě,jako kdyby ho zajímalo co mi dělá bolest.

"To je moje věc"odsekla jsem.

Pak do třídy vešel učitel a zahájil hodinu.Poprvé jsem tomu byla ráda.Aspoň už dál nemusím vést rozhovor s tím Edwardem Cullem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mary - Alice Mary - Alice | Web | 29. listopadu 2009 v 18:47 | Reagovat

Hmm ... Zajímavé jsem zvědavá jak rozvedeš děj.

2 Phoebe Phoebe | E-mail | Web | 29. listopadu 2009 v 18:53 | Reagovat

jj souhlasim s Mary-Alice.Těšim se na další kapitolu

3 °°SobíseQ°° °°SobíseQ°° | Web | 29. listopadu 2009 v 20:38 | Reagovat

ahojky,spřátelím ráda,přidám si tě zítra ale musíš obíhat 2x do týdne s komentem!

4 Verča - tvé SBé Verča - tvé SBé | E-mail | Web | 1. ledna 2010 v 17:17 | Reagovat

úžasný:)Začala jsem číst a nemohla jsem přestat:D

5 Verča Verča | E-mail | Web | 1. ledna 2010 v 17:17 | Reagovat

Určitě si přečtu i další.:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama