Plamínek naděje 23. kapitola _ZDE_

Za všechno může osud 6. kapitola _TADY_

Twilight povídka: Za chyby se platí - 2. kapitola

8. září 2010 v 9:09 | IsaBeth |  Za chyby se platí
Za chyby se platí: 

Autor: IsaBeth (správce blogu)

Prosím pište komentáře!Děkuju předem.:)


www.vymyslene-twilight-povidky.blog.cz

Když jsem se ráno probudila, zmateně jsem se kolem sebe rozhlédla. První čeho jsem si všimla, bylo to, že vedle mě spí nahý Jakob. Vykulila jsem oči a pak jsem si uvědomila, co se to vlastně včera stalo. Bez přemýšlení, jsem vstala z postele, posbírala jsem si svoje oblečení, oblékla jsem se a neslyšně jsem utekla z domu Blackových. Billy nebyl překvapivě doma, za což jsem byla vděčná. Co bych mu asi tak řekla? No, Billy víte, já jsem se včera vyspala s vaším synem a teď jako největší zbabělec utíkám pryč. To těžko.
"Bello, ty jsi tak blbá!"nadávala jsem si v duchu.

Po pár kilometr se mi nahrnuli do očí slzy. Jak jsem to jenom mohla udělat? Jak jsem vůbec mohla podvést Edwarda? Všechno jenom kazím, rozbrečela jsem se a zhroutila jsem se do trávy. Jak jsem mu takhle mohla ublížit? Jsem zrůda, která všem okolo sebe ubližuje. Kdyby tak šel vrátit čas a já mohla všechno změnit, určitě bych teď byla někde s Edwardem, dokonale šťastná. Bohužel čas se vrátit nedá a budu muset nést následky za tuhle chybu. Za největší chybu svého života. Budu brát jakékoliv potrestání za to co jsem udělala. Postavím se čelem rozzuřenému Charliemu. Smířím se s tím, jestli mně Edward, už nebude chtít nikdy vidět, protože vím, že oprávněně. Jakobovi se budu vyhýbat. Já vím, že je to ode mě hloupé a dětinské, ale nemohla bych se mu po tom všem podívat do očí. Snad na to co se mezi námi stalo, co nejdřív zapomene.

Po chvíli se mi rozdrnčel mobil. Vytáhla jsem si ho z kapsy a podívala jsem se kdo to volá.. Byl to Edward. Zhluboka jsem se nadechla a přijala jsem hovor.

"Bello! Panebože, jsi v pořádku? Já jsem měl o tebe takový strach!"vydechl úlevou.

Nemůžu mu říct o tom co jsem udělala jen tak přes mobil. To by vůči němu bylo nefér. On si zaslouží vysvětlení s očí do očí. No a já si zasloužím aby mi řekl, jak mě nenávidí přímo a ne jen do mobilu.

"Ano. Jsem v pořádku. Nedělej si o mě starosti."zamumlala jsem.

"Ty brečíš? Ten čokl ti něco udělal?! Jestli ano, tak -"zavrčel.

"Ne, všechno je v pořádku,."utnula jsem ho. "Jen bych s tebou potřebovala mluvit"

"Dobře. Zítra se za tebou stavím. Jsem teď na lovu. Jasper s Emmettem mě přinutili, abych s nimi šel. Vlastně i proto jsem ti volal, abys neměla starosti, proč nejsem s tebou."řekl tím svým dokonalým sametovým hlasem.

"Jasně. To nevadí. Užij si to tam."zašeptala jsem.

"Věř mi, že mnohem radši bych byl s tebou."povzdychl si.

O tom vážně pochybuju, pomyslela jsem si. Kdybys jenom věděl, co jsem udělala.

"Promiň, budu muset končit, Emmett přemýšlí o tom, že mi rozdrtí mobil."uchechtl se.

"To bych nerada, abys kvůli mně přišel o mobil."

"Zítra jsem u tebe jako na koni lásko. Miluju tě."zašeptal

"Taky tě miluju. Navždycky. Na to pamatuj"odpověděla jsem a zavěsila jsem.

Začali mi téct nové slzy. Jsem tak zlá, když jsem ublížila někomu tak hodnému, jako je Edward, Už nikdy mu nesmím ublížit.

Když se začalo Stmívat, uvědomila jsem si, že bych měla jít domů. Charlie o mě bude mít určitě strach. Utřela jsem si slzy, vstala jsem ze země a šla tedy domů.

Když jsem došla, Charlie se přiřítil a byl rudý vzteky.

"Kde jsi byla mladá dámo?!"rozzuřeně zafuněl.

"Já.. Byla jsem u Jacoba tati."šeptla jsem.

"U Jacoba?"podivil se."To jako vážně?"

Přikývla jsem.v"Jo. Vážně. Promiň, že jsem ti nezavolala, že jsem tam. Vím, že sis o mě musel dělat starosti. Omlouvám se."zamumlala jsem..

"To nevadí Bell. Všechno je v pořádku."pousmál se a šel do obývaku. "Tak u Jacoba"mumlal si pro sebe spokojeně.

To jsem si mohla myslet, že Charlie bude blahem bez sebe, když zmíním Jakovo jméno.

Chvíli jsem v chodbě stála jako pitomec. Pak jsem se sebrala a šla jsem do svého pokoje. Když jsem tam přišla na okenním rámu seděla Alice a vyčítavě se na mě dívala.

"Jak jsi mu to mohla udělat?!"zamračila se na mě.

"Jak o tom víš?"podivila jsem se.

"Umím si dát dvě a dvě dohromady. Jistě, nevidím budoucnost vlkodlaků a lidí kolem nich, ale víš, teď nevidím ani tvoji budoucnost. Nejdřív jsem se vyděsila, ale když jsem nad tím uvažovala, došlo mi, co se vlastně děje."zašklebila se.

"Cože?Jakto že nevidíš moji budoucnost?"podivila jsem se.

"To protože, musí být něco z toho psa uvnitř tebe!"rozkřičela se.

"Co se mi tu snažíš říct?"

"Snažím se ti říct, že jsi s tím čoklem těhotná!"přimhouřila oči.

"Ne, to není možné!To nemůže být pravda. To nejde."začala jsem panikařit.

"Tak jak si to jinak vysvětluješ hm? Nějak!Říkám ti pravdu"zpražila mě pohledem.

"Panebože"zamumlala jsem a sedla jsem si na postel.

Tak o tomhle nebudu mít sílu říct Edwardovi. Takhle mu ublížit. To nedokážu. Jacoboi to jednou budu muset říct, ale ne teď. Nemám odvahu mu to říct.

"Přišla jsem ti to jenom oznámit, abys to věděla a teď půjdu."zamručela a vyskočila z okna ven.

Seděla jsem na posteli jako přimrazená. Jak se najednou můj život obrátil o 180 stupňů. Jedním hloupím rozhodnutím se všechno dobré v mém životě obrátilo na zlé. Nemůžu dál zůstat ve Forks, rozhodla jsem se. Musím odsud vypadnout. Co nejdřív. Ale kam bych mohla jít? Jak jsem tak přemýšlela, napadlo mě jediné místo. Do Londýna za svoji kamarádkou Kristou. Znám se s ní už z Phoenixu. Byli jsme dobré kamarádky, ale Krista se pak odstěhovala do Londýna.

Popadla jsem mobil a vytočila její číslo. Svedla to na páté zazvonění..

"Ahoj Kristo"pozdravila jsem jí co nejveseleji mi to šlo.

"Bello!Tak ráda tě zase slyším!Počkej je všechno v pořádku?Připadá mi, jako kdybys snad brečela."řekla starostlivě.

"Víš,
udělala jsem jednu fakt pitomou věc. Já no.. vyspala jsem se s Jacobem a jsem těhotná. Nemám sílu mu to říct. Já vím, že jednou mu to budu muset povědět, ale teď prostě nemůžu. No a Edward zatím nic neví a já mu takhle nemůžu ublížit. Uvědomila jsem si, že nemůžu zůstat dál ve Forks a tak mě napadlo, jestli bych nemohla zatím bydlet u tebe."vysvětlila jsem ji.

"Jasně, že můžeš! Pro tebe se tu místo vždycky najde. Mě to rozhodně vadit nebude ani mému příteli Danielovi."

"Ty už bydlíš s Danielem?"podivila jsem se."Víš, nechci vám tam překážet."

"Ale prosím tě, ty by jsi nepřekážela. Jen přijeď. Budu moc ráda, když tě zase budu mít na blízku. Spolu to všechno zvládneme. Víš ty co? Přileť nejbližším možným letem."pobízela mě.

"Dobře."potvrdila jsem."Přiletím. A mockrát ti děkuju"zašeptala jsem. "Ani nevíš jak mi tím pomůžeš"

"To je přece samozdřejmost. Už se na tebe strašně těším."řekla radostně.

"Já na tebe taky. Tak se zatím měj. Brzy se uvidíme"pověděla jsem a ukončila jsem hovor.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Colorka Colorka | Web | 8. září 2010 v 17:47 | Reagovat

To je úžasná povídka!! :)

2 ChrisTea ChrisTea | Web | 10. září 2010 v 17:30 | Reagovat

O dost lepší, než první verze!!! Však víš jak to myslím. ;-) Moc se ti to povedlo a už se těším na další!!!
PS: DÁMY A PÁNOVÉ - ALE ASI JEN DÁMY - TA ´KRISTA´ CO TAM JE, TAK TO SEM JÁ!!! MUHEHE :-D KOUKEJTE TO ČÍST, PROTOŽE TO BUDE BOMBA A NAVÍC, KDYŽ TAM BUDU JÁ??? KDO BY TO NEČETL xD
ChrisTea

3 simca03 simca03 | Web | 27. listopadu 2010 v 15:25 | Reagovat

ahoj na mém blogu je zápis affs tk se pls prihlas pokud jsi a nebo chces byt me sbé..díky

4 Alice Alice | 11. února 2011 v 18:20 | Reagovat

ahojky pis dál!!!! je to skvělé

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama